Jdi na obsah Jdi na menu
 


Zkoušky ZZZ

20. 4. 2009

Zkoušky ZZZ

19.4.2009

Hejnice

rozhodčí: Kateřina Staňková

Obrazek

…aneb šťastný konec jedné noční můry…

Csokimu byl teprve před měsícem rok a na popud Kristýny Dostálkové  s Tjabem jsme se rozhodli přihlásit na zkoušky ZZZ (zkouška záchranné způsobilosti) do Hejnic.

Ještě než jsme na zkoušky vůbec vyjeli, vyskytlo se pár nedomyšlených detailů: třeba jak se vlastně do Hejnic dostanem nebo to, že jsem asi tři dny před zkouškami zjistila, že mi pes na konci stopy figuranta pouze zalehne a štěkání nikde, a vůbec že máme spousty nedostatků…

 Štěkání na stopě jsme se snažili dohnat a problém jak se dostat do Hejnic jsme „jednoduše“ vyřešili tím, že pojedeme den předem a tady je začátek našeho příběhu…

 Poté co jsem vyřešila další vzniklý problém (zapomněla jsem, že mám druhého psa a doma nikdo nebude), jsem po třetí hodině vyrazila na vlak vstříc našemu dobrodružství.

Ve vlaku jsme se připojili ke Kristýně a během téměř čtyřhodinové cesty jsme stihly probrat všechny nedostatky našich psů a naší výpravy vůbec. Nálada byla veselá, od dobré nálady nás neodradil ani fakt nejstudenějších dnů za celý duben s vyhlídkou propršené noci…ano rozhodly jsme se spát venku pod širým nebem..Kristýna s Tjabem - ostřílení dogtrekkaři, které jen tak něco nepřekvapí, já – která se v noci budím zimou i v létě ve stanu a můj maďarský postelový psík spící s hlavou na polštáři, zachumlaný v peřinách…jak tohle asi dopadne…říkala jsem si…pokud aspoň přežijeme noc, budu to považovat za úspěch.

 Smích nás nepřešel ani po příjezdu do Hejnic, kde jsme narazily na další překážku – kde že je tam vlastně ten cvičák? Zkoušely jsme se ptát kolemjdoucích, ale všichni shodně odpovídali: „Cvičák? Tady? Tady přece žádný není…“ Když nám tohle odpověděl shodně již třetí člověk, začalo nás to trochu znepokojovat…inu věděli jsme, že to má být někde u řeky…tak jsme našli řeku a vesele jsme se vydali kolem ní (do setmění nám zbývala asi hodina). Když už jsme ušli pár kilometrů a stále nic - klejíc nad naší nesamostatností, rozhodly jsem se využít přítele na telefonu...a to hned dva z řad naší záchranné brigády. Kristýna volala Kláře, která nám místo popisu cesty poslala číslo na p. Schejbala a já volala Robertovi, který mi zas pro změnu poslal číslo na I. Soukupovou, že nám to vysvětlí lépe, že ten cvičák opravdu není lehké najít.

Po 10min dohadování kdo komu zavolá, jsme si střihly a Kristýna jako poražená zjišťovala cestu, kterou vzápětí po položení telefonu skoro celou zapomněla. Nicméně už jsme aspoň věděli, že jsme šli úplně na druhou stranu a musíme zpátky. To už byla tma a po pár zaváháních jsme opravdu ten cvičák našli…a tím začíná sled šťastných událostí…cvičák nebyl prázdný...a poté co jsme byli zpozorováni, došlo k tomu, že jsme získali obydlí na noc...dokonce i s kamnama…a dál? Druhý den, jsme se dostali přes všechny obavy a jisté zádrhely až nakonec…na stopě Csoki vyrazil jako střela, ale šel celkem přesně..zalehl předmět a na lomu se ztratil..naštěstí si sám našel druhý úsek stopy a figuranta na konci vyštěkal a celkově ztratil 7b. z 50, na poslušnosti šel celkem dobře, ale při polohách byl zmaten proč ho nechválím, tak začal vymýšlet co dělá špatně a jak by to mohl udělat lépe…nakonec zase ztráta 7b. Na překážkách jsme si vedli o něco lépe 46b. a speciály jsme takříkajíc prošli s odřenýma ušima za 38b (minimum pro splnění každého oddílu je 35b.)…nicméně zkouška byla splněna za 170 bodů z původních 200, tedy za dobře.

Kristýna nás předběhla o 7b. a Tjabo byl celkově na zkoušku připravenější..nejvíce bodů nám bylo strženo naší vlastní psovodí chybou a mě i za to, že byl Csoki poněkud zmaten z absence pamlsků a z minimální pochvaly a ke konci už odmítal chodit u nohy, rejdil čumákem po zemi a přetahovali jsme se spolu o vodítko…nu což je to pořád ještě „štěně“ a máme toho spoustu před sebou…

 Moc děkuji všem lidem z Hejnic, že nám poskytli nocleh a nejvíc za to, že byli moc milí, ochotní a pomohli mi sehnat čtečku…bez toho bych totiž jela domů bez zkoušky…tím jim patří velký dík a bylo příjemné dělat zkoušky u Vás v Hejnicích…a v neposlední řadě poděkuji paní rozhodčí, že nás odvezla do Hradce autem a ušetřila nám spoustu času.   

fotogalerie ze zkoušek od Milana Třísky zde

a od Ivety Soukupové zde